Jak to často dopadá, aneb ušetřili jsme

Tento text reflektuje, a komentuje náš názor na tento článek a jemu obdobné případy, které se v posledních měsících často vyskytují. Bohužel nás nemalé množství takovýchto klientů vyhledává a žádá o pomoc.

http://bydleni.idnes.cz/problemy-s-drevostavbou-08v-/stavba.aspx?c=A130314_153913_stavba_web

Komentář Bydlení iDnes, 18. Března 2013

„Česká tragédie. Dřevostavbě praskají okna i podlahy, stropem teče“.

Přečetní článku nás naplnilo zármutkem. Je nám líto Tomáše a Zuzany ale na druhé straně zvolili přístup, který těžko mohl dopadnout jinak. Architekt flagrantně porušil zadání ohledně ceny, a možná i technického a konstrukčního řešení. Stavebník, navíc pak sám vybíral subdodavatele (protože to bylo levnější) a „generální dodavatel“ byl stavebníkem postaven do role pouhého koordinátora. Tomáš se Zuzanou tak převzali veškerou odpovědnost za průběh procesu stavby a tím i za výsledek. A ten se, bohužel, dostavil.

Jednou z možných variant, která podle našich zkušeností vede k nejlepším výsledkům, je týmová spolupráce klient – architekt – realizační firma, hned od počátku celého procesu, kdy jsou jasně stanoveny kompetence, odpovědnost ale taky třeba cena. Postupně vzniká vztah založený na důvěře a na snaze fungovat ve prospěch všech, ne na úkor ostatních. Ze vztahu, který funguje, se neodchází.

Stavba obecně je velice integrální dílo, jehož kvalita je určena především:

  • Kvalitou vlastního zadání a návrhu
  • Kvalitou dílů, prvků a technologií
  • Kvalitou provedení vlastní stavby
  • Kvalitou vztahu mezi partnery v rámci stavby, který je v případě RD zvlášť důležitý, protože klientem bývá většinou laik, stavící RD pouze jednou za život

Neznám podrobnosti dané stavby ale článek, který sám o sobě vůbec nemusí odrážet realitu, uvádí, že byly patrně porušeny všechny výše uvedené parametry, které je nutno v případě kvalitní stavby dodržet.

Je velice snadné soudit a odsuzovat. Protože se realizací staveb zabýváme už téměř 20 let, nemáme potřebu „ukazovat ramena“ a kritizovat ostatní. Za důležitější považujeme odhalit příčiny podobných jevů a hledat řešení, které je co nejvíce omezí.

V současné době se jako společnost dostáváme do vlastní pasti, kdy už cena není vyjádřením určité hodnoty, ale kdy co nejnižší cena je hodnotou, a často jedinou hodnotou, sama o sobě. Už v podstatě nic nereprezentuje, pouze sama sebe. Nechceme tedy nějakou hodnotu (kvalitu, značku, nezávislost, rychlost apod.) ale pouze co nejnižší cenu. Stav stavby popisovaný v článku pak přesně odpovídá tomuto přístupu. Pokud architekt navrhl stavbu, jejíž reálná cena je dvojnásobkem zadání a investor na danou skutečnost reagoval tak, že dům jako takový nezměnil, ale snažil se jej realizovat za původní zadanou cenu, a to „za každou cenu“, nemohlo to bohužel dopadnout jinak.

Zkusme si představit, že si chceme nechat ušít oblek na míru. Najmeme si stylistu, který NAKRESLÍ model, který se nám líbí. Nezkoumáme, jestli je vůbec tento nákres realizovatelný a jestli bude následně fungovat. Stylista nenese ani odpovědnost za cenu realizace svého návrhu. Pak si najdeme krejčího, avšak ne podle jeho renomé, referencí, pověsti apod. ale podle toho, že na realizaci nákresu nabídne nejnižší cenu. Vybereme si ho ale s tím, že podšívku bude dodávat někdo jiný, a knoflíky bude přišívat zase někdo jiný apod., protože i oni nabídli na dané části nižší ceny. Budeme pak očekávat, že výsledkem bude perfektně střižený, perfektně provedený a perfektně padnoucí oblek, z kvalitních materiálů? Proč se pak podivujeme, že stejný postup aplikovaný na stavbu, která je dílem ještě podstatně náročnějším, povede ke zdárnému výsledku? Lze se pak divit, že se jeden bude vymlouvat na druhého a že výsledkem bude zmetek?

Naše dosavadní zkušenosti potvrzují, že efektivní cestu vedoucí k cíli je sehraný tým ve složení Klient – architekt – realizační firma, který pracuje od samého počátku procesu. Znamená to vybrat si v podstatě i stavební firmu hned na počátku. Ano, současná praxe je nastavena jinak, ale funguje toto nastavení? Vede opravdu ke spokojenosti všech zúčastněných subjektů? Rozchází se potom srdečně a s tím, že příště by do toho šli zase spolu? Je třeba si uvědomit, že výše popsaný vztah je mezilidským vztahem jako mnoho jiných. Má-li fungovat, musí se o to všichni účastníci snažit a pracovat ve prospěch celku, ne ve prospěch pouze osobní a na úkor ostatních.

Spolupráce týmu znamená, že hned od počátku jsou jasně stanoveny kompetence ale také odpovědnost a pravidla hry. Představy a možnosti klienta a návrh architekta mají hned od počátku zpětnou vazbu a korekci pokud jde o proveditelnost stavby a jejích částí a také jejich cenu s tím, že lze pracovat s variantami různých řešení. Celý proces lze optimalizovat - hledáme podle priorit pro dané podmínky to nejvhodnější řešení. Ještě před začátkem stavby, kdy je zatím vše jen na papíře, má klient jasno co, za kolik a kdy, dostane. Vzniká vztah založený na vzájemné důvěře a odpovědnosti. Z dobře fungujícího vztahu není důvod utíkat :-).

Je třeba si uvědomit, že kromě toho, že stavba sestává z jednotlivých materiálů, částí, dodávek atd., má a musí mít i jakéhosi celkového hybatele, tedy jakéhosi ducha, který to všechno dává dohromady, hlídá, aby to fungovalo, komunikuje a garantuje výsledek, za který cítí odpovědnost. Je myslím veliká škoda, že tento „duch“ nefiguruje v rozpočtech stavby jako samostatná položka. Je to možná proto, že mnohým by se zdála příliš vysoká a možná zbytečná. Pokud je vyškrtnut z dodávky „generálního dodavatele“, musí tuto práci přesto někdo dělat, a je to práce vysoce odborná, založená na mnoha zkušenostech a znalostech. A pokud jí nedělá nikdo, anebo dělá špatně, i to je důvod pro vznik článků, ke kterému je tento dnešní komentář.

NAHORU