Česká republika

Komunistický režim v podstatě zakázal používat dřevo ve stavebnictví a omezil jeho použití pouze na pomocné a provizorní konstrukce. Vložte svůj text...

Ing. Martin Růžička

Komunistický režim v podstatě zakázal používat dřevo ve stavebnictví a omezil jeho použití pouze na pomocné a provizorní konstrukce. Bylo třeba produkovat hodně cementu a také oceli, to byl obraz "nové" doby.

Na několik dlouhých desetiletí se u nás na dřevěné konstrukce a dřevostavby zapomnělo. Výjimkou bylo mizivé množství, už ve své době zastaralých domů na bázi dřeva vyráběných v továrních podmínkách, a pak tradiční česká lidová tvořivost, která se tak ale významnou měrou zasloužila o to, že jsme na dřevo nezapomněli zcela.

Tento stav pak ještě nejméně vadil vlastnímu dřevu, které si v klidu rostlo dál v našich lesích. Tato doba se ale také podepsala na kvalitě našich lesů a následně dřevní hmoty. O lesy se nikdo příliš nestaral, svoji roli sehrála i čistota ovzduší a stav našeho životního prostředí v té době, postižené významně právě nesmyslnou výrobou oceli, cementu a jiných produktů. Pokud je tedy kvalita dřevní hmoty v některých našich regionech nižší, než by odpovídalo zdravým a správně udržovaným lesům, není to rozhodně argument proti použití dřeva v konstrukcích u nás a může ho použít jenom člověk, který neví, o čem mluví. Pro zlepšení situace je třeba udělat právě opak - větší míra použití dřeva v konstrukcích umožní jednak snížení potřeby cihel, cementu a oceli a tedy snížení zátěže životního prostředí a zároveň pomůže ozdravit naše lesy, které jsou v řadě případů přestárlé a je třeba je těžit a obnovovat.

Daleko větší pohromu způsobil ale člověk sám sobě. Za ta dlouhá desetiletí zmizeli odborníci a lidé, kteří dřevo znali a uměli s ním pracovat. Zmizeli řemeslníci, zmizelo technické zázemí, závody na zpracování dřeva, a pokud přežily, tak pouze jako trosky. Zmizely učební obory a lidé, kteří by v nich učili, zmizel zájem o tyto učební obory mezi veřejností. Na technických školách se přestaly tyto obory vyučovat a tento stav trvá, až na některé výjimky, kterou je bezesporu např. Vyšší odborná škola ve Volyni, dodnes. To z hlediska použití dřeva ve stavebnictví znamená skutečnou katastrofu s fatálnějším dopadem, než kdyby třeba třetina našich lesů vzala jednorázově za své vlivem nějaké přírodní katastrofy.

Staletí existující kontinuita a tradice byla na řadu let přerušena, to je opravdu veliký problém.

Není tedy jednoduché pro řadu nově vzniklých firem a podnikatelských subjektů najít v této situaci na trhu své místo. To je také příčinou, že jen nemnohým se to daří a že se bohužel setkáváme i se špatnými stavbami.

Naštěstí ne ve všech zemích např. v Evropě tomu tak bylo a naštěstí v řadě zemí nikdy kontinuita přerušena nebyla. Je tedy na co navázat, je odkud se učit, je kde brát zkušenosti. Zbývá tedy opravdu začít něco dělat - a to bývá většinou to nejtěžší.

Samozřejmě že existují řešení. Náročnost nápravy je ale i v tomto případě úměrná míře zanedbání a to je značné. Kdybych ale nevěřil v možnost nápravy, nepsal bych tyto řádky.

Nejsem zvyklý očekávat od státu nějakou pomoc. V tomto případě nese však právě stát značný díl viny a odpovědnosti za stav, ve kterém se nacházíme, a snad by tedy mělo být možné předpokládat, že se nějakým způsobem zachová a začne jednat. Je ověřenou praxí, že stát pomáhá nejvíc, když do věcí přímo nezasahuje a pouze umožní, aby si mohli pomoci ti, kterých se to týká. Jak by tedy stát mohl prospět a napravit předchozí zanedbání:

• začít počítat a následně hodnotit ne tak, jak si přejí jednotlivá lobby, protože je to pro ně výhodné, ale podle zásad zdravého rozumu, tedy uvažovat všechny podstatné a důležité souvislostí a oprostit se od krátkodobých, osobních a menšinových zájmů. Brát tedy v úvahu dopady na životní prostředí, odčerpávání neobnovitelných zdrojů a náklady na rekultivaci, ceny a spotřeby energii v rámci celého procesu atd.
• vytvořit v odborném a technickém školství podmínky pro výuku oborů souvisejících s použitím dřeva v konstrukcích a pro výuku moderních dřevostaveb
• vytvořit podmínky, které by motivovaly stavebníky pro výběr a použití stavebních technologií na bázi dřeva, které šetří energii, spotřebovávají méně energie i při svém provozu a mají další z hlediska celospolečenského důležité výhody.
• podporovat a možná z počátku dotovat technologie a výrobky, které v současné době, při malých objemech, vychází dráž, ale které by při objemech odpovídající našemu potenciálu použití dřeva v konstrukcích byly cenově konkurenceschopné, ne-li levnější a které by byly určitě vhodnou investicí z dlouhodobého hlediska. Možná formou výhodnějších půjček, snížením daňového zatížení výrobců takových komponent apod.
• v rámci informační a mediálních kampaní měnit dosud zažité povědomí mezi širokou veřejností, přinejmenším informovat pravdivě.

Hlavní tíha a hlavní odpovědnost pak samozřejmě spočívá na těch, kteří se rozhodnou dřevostavbami zabývat anebo kteří už to dělají.

Čerpáno z knihy Ing. Martin Růžička, Stavíme dům ze dřeva, Praha 2005, s. 29-31.