Založení stavby

26. dubna 2021

Systém Two by Four (dále TBF) je název pro konstrukční systém dřevostavby.  

Ing. Martin Růžička

Systém Two by Four (dále TBF) je název pro konstrukční systém dřevostavby. Často se však ve své profesní praxi setkávám s přístupem, kdy se od konstrukčního systému očekává jakási jeho uzavřenost, jasná ohraničenost, dané detaily, jednoznačná řešení a nad tím vším, jako symbol boží přítomnosti, certifikace. Zklamu všechny, kdo něco takového očekávají i od TBF.

TBF, alespoň tak, jak jsem ho já poznal, je spíše konstrukční filozofie, postavená na obecných, avšak trvale platných zásadách a pravidlech, z nichž je vždy možné vycházet a kam se lze vždy vracet. Má pevný, jasný základ a na druhé straně umožňuje nekonečné množství různých variant a aplikací, integraci s jinými konstrukčními prvky a konstrukčními systémy. Systém je právě kvůli své geniální jednoduchosti otevřený a flexibilní, a to mu umožňuje jít neustále s dobou a reagovat na vývoj požadavků, doprovodných materiálů, systémů a technologií. TBF má v sobě zakódován jakýsi "samorozvoj", což mu umožňuje chovat se udržitelně a být neustále "in". To je ale do značné míry v rozporu se současnou stavební praxí založenou na uzavřených a certifikovaných systémech, jejichž změna nebo úprava podle potřeb situace je buď nemožná, anebo velice obtížná. Architekt, projektant ani realizační firma tak nejsou motivováni k pochopení konkrétní stavby a její vyhodnocení směrem k hledání toho nejvhodnějšího řešení. Naopak, jsou spíše vedeni nastavit řešení tak, aby vyhovovalo certifikovanému systému, s nímž jsou zvyklí pracovat a který se třeba i osvědčil, možná ale ve zcela odlišných podmínkách.

Masivní "masáž" odborné i laické veřejnosti, že pouze to, co bylo certifikováno jako ucelené řešení, je možné použít, a jiná řešení musí být zaručeně špatně, dále omezuje kreativitu především architektů a projektantů.

Přestáváme být tvůrci a stáváme se aplikátory připravených, a někým jiným vymyšlených, řešení. Je třeba mít na paměti, že stavbu jako takovou ze své podstaty certifikovat nelze, pouze snad její některé části. Ani sebelepší a sebekvalitnější části však nejsou zárukou kvalitního celku. Nezbývá tedy než znovu připomenout, že by nám vždy mělo jít také o celek a podle toho přistupovat i k volbě částí a toho, co je propojuje. Žádný certifikovaný, uzavřený systém nemůže reagovat na množství potřeb v rozmanité a různorodé praxi ― podobně jako příliš podrobné zákony nemohou řešit všechny případy a jejich kombinace, které přináší běžný život.

Certifikované řešení, jakýsi protipól řešení optimálního, znamená jedno konkrétní, "zabetonované" na dlouhou dobu, a vylučující jakoukoli alternativu nebo obměnu. V takových případech se běžně postupuje tzv. "na jistotu", kdy toto jedno konkrétní řešení musí vyhovět i v nejhorších (nejnáročnějších) možných případech. Ve všech ostatních, a těch je drtivá většina, je pak ale zbytečně předimenzované a tedy i zbytečně nákladné.

Certifikace znamená rovněž nemalé náklady spojené s vlastním jejím procesem, který může trvat i několik let, a tedy celkem přirozenou snahu certifikované řešení už pak dále neměnit, a co nejdéle jej používat. To je ale v přímém rozporu s jiným současným trendem, který velí chrlit na trh stále nové a nové materiály, výrobky a produkty.

Na obou pólech tohoto rozporu se však dá úžasně vydělávat. A protože i zde platí obecný zákon harmonie a zachování energie, a tedy i ceny, jednu misku vah těchto výdělků nutno vyrovnat miskou druhou, a tou jsou pak ceny staveb, vlastní certifikační procesy, neustále změny pravidel, a zbytečné a neefektivní mrhání a plýtvání jak materiály, tak i lidskou energií a potenciálem lidských schopností, které by mohly, a především měly, být využívány mnohem smysluplněji a ve prospěch člověka a přírody, ne na jejich úkor. Není na světě ale jiný tvor, který by byl schopen dělat takové hlouposti a tolik si komplikovat život, jako právě člověk J.

Nechci však působit jako zarytý odpůrce certifikace. V dnešní době, kdy je trh zaplavován novými výrobky, technologiemi a materiály, je jistě vhodné usnadnit a zjednodušit stavební praxi orientaci v této záplavě a upozornit na výhody, případně úskalí některých řešení. Certifikace by se ale měla týkat především obecných postupů, které nepodléhají rychle se měnícímu vývoji a jejichž dodržením a respektováním bude zaručen dobrý výsledek. Certifikace v tomto smyslu pak bude velice jednoduchá ale zároveň jednoznačná a srozumitelná.

Stavební obor je součástí celku, který svým dílem vytváří. Zároveň je jím ale ovlivňován. Promítají se do něj i společenské problémy a vzhledem k tomu, že se ve "stavařině" točí celkem slušné peníze, lze jen očekávat tomu úměrné tlaky a snahy o prosazení dílčích zájmů, bez ohledu na zájmy celku. Až příliš často dokonce proti němu.

Ve stavební praxi se samozřejmě projevuje i vliv reklamy, marketingu a obecný trend "prodat". Není neobvyklé, že se do popředí dostávají prvky, materiály a technologie, které zdaleka nepatří technicky k nejlepším. Často jsou rovněž opouštěny ověřené postupy a produkty, jen aby se vyhovělo silnému volání po neustálé "inovaci". V našem oboru jsou tyto trendy zvláště problematické, protože předpokládaná životnost stavby je přirozeně podstatně delší než životnost většiny komodit, které běžně kupujeme. Pro projektanta a především pro realizační firmu není jednoduché převzít odpovědnost za výběr a aplikaci produktu nebo postupu, který sice má "certifikát", na trhu však není ani rok, nejsou s ním vlastně žádné zkušenosti a přitom má ve stavbě fungovat řadu desetiletí.

Práce s TBF může být hodně odlišná od běžné stavební praxe. Na druhé straně nám dává možnost tvořit, a dále tento jedinečný vklad, kterým se jako lidské bytosti odlišujeme od zvířat, rozvíjet. Nabízí značnou míru svobody při hledání nejvhodnějšího řešení pro daný případ ― právě proto, že ho svázat nelze. Ale i zde jsou nezávislost a tvůrčí svoboda podmíněny znalostí problematiky, zkušeností a příslušnou mírou osobní odpovědnosti.

Systém dřevostavby Two by Four (také Stick Frame, Platform Frame) vznikl ve druhé polovině 19. století v USA a je dosud nejvíce používaným systémem moderních dřevostaveb. Přesněji řečeno dřevostaveb, u nichž je základním konstrukčním prvkem fošna vytvářející rovinný rám a to nezávisle na případné míře prefabrikace. Většina současných prefabrikovaných systémů dřevostaveb tedy vychází rovněž z TBF.

Hlavní podmínky vzniku TBF byly tři.

• Potřeba konstrukčního systému, založeného na místním a snadno dostupném materiálu, který by byl zároveň jednoduchý a efektivní a nevyžadoval by v té době standardní řemeslnou zručnost, znalost a zkušenost.
• Vynález strojně vyráběného hřebíku, který byl na rozdíl od hřebíku ručně kovaného podstatně levnější a umožnil místo klasických tesařských spojů aplikovat spoje hřebíkové. S tím souvisí i další přirozený krok, a sice využití fošny namísto trámu.
• Nezatíženost amerického prostředí tradicí a lpěním na standardním řemesle. V Evropě se dosud vyvíjejí drahé a komplikované, dnes počítači řízené stroje (CNC), které bez zásahu lidské ruky umí standardní tesařské spoje na trámech. TBF stále využívá lidské mozky a ruce, ale nepotřebuje ani trámy, a tedy ani standardní tesařské spoje a v dnešní době drahé a výkonné CNC stroje a technologie, které mimo jiné mohou výrazně omezit potřebu lidské práce a snižovat požadavky na kvalifikovanost pracovníků. Říkáme tomu rovněž efektivita.

Přeložíme-li názvy užívané pro TFB přesně, dobře vystihují podstatu: Two by Four ― "dva krát čtyři" (rozměr průřezu základního konstrukčního prvku - fošny - v palcích (2" x 4"), Stick Frame ― "rám z klacků", Platform frame ― "rámování s platformou, stropní deskou". Přesto se doposud nepodařilo najít vhodný český ekvivalent. V běžné praxi se tak můžeme setkat s následujícími názvy.

• Lehký skelet. Skelet obecně je definován jako konstrukční systém sloupů, průvlaků, desek a ztužujících stěn. TBF však tuto definici nesplňuje ani v jednom z parametrů a proto považuji za nepřesné, nevhodné a matoucí používat toto označení.
• Sloupkový systém. Sloup je konstrukční prvek, který většinou nahrazuje stěny a přenáší především svislá osová zatížení (v případě betonových či ocelových konstrukcí i zatížení ohybovými momenty). Na sloup navazuje vodorovný průvlak nebo deska se skrytým průvlakem. Ani tuto definici však TBF nesplňuje a rozhodně nejde ani o žádný systém sloupů či sloupků.
• Letmá montáž. Tento název mi zatím nikdo nevysvětlil a neznám jeho ani jeho původ. Osobně mi žádný smysl nedává.
• Fošnový rámový systém dřevostavby. Název je asi nejblíže skutečnosti, protože základním konstrukčním prvkem je skutečně fošna sbíjená do rámu. V odborných textech jsem se ale s tímto označením nikde nesetkal.

Čerpáno z Ing. Martin Růžička, Moderní dřevostavba. Praha 2014, s. 7 - 10.