Základové prahy a svislé konstrukce

12. května 2021

Základovým prahem je obyčejně fošnový prvek, zajišťující propojení mezi základovou konstrukcí a vlastní konstrukcí TBF. 

Ing. Martin Růžička 

Základové prahy

Základovým prahem je obyčejně fošnový prvek, zajišťující propojení mezi základovou konstrukcí a vlastní konstrukcí TBF.

Základový práh má několik funkcí.

Odděluje spodní stavbu a vrchní dřevěnou konstrukci. Vzhledem k tomu, že spodní stavba může mít i ve standardních podmínkách jiný vlhkostní režim než vrchní TBF konstrukce, používá se často pro základový práh trvanlivější dřevina (modřín, dub). Její trvanlivost a schopnost snášet lokální podmínky můžeme posílit různým stupněm impregnace či jiné vhodné ochrany.

Základový práh kotví, tzn. zajišťuje dostatečné kotvení, připojení vrchní stavby k základové konstrukci. Pro tento účel se používají různé druhy kotev a několik základních způsobů připojení prahu k základové konstrukci na jedné straně a jeho propojení s vrchní konstrukcí TBF na straně druhé.

Základový práh také vyrovnává ― především v případě dosud nejběžnějšího způsobu založení na betonové základové desce se můžeme často setkat s poměrně velkými rozměrovými tolerancemi a základový práh je pak nutné na nerovném povrchu vyrovnat. Důležitý je charakter nerovností a jejich rozsah, které do značné míry determinují řešení a nápravu.

Svislé konstrukce - stěny

Pouze ojediněle stěnový rám funguje a působí ve své ryzí podobě. Většinou je narušen okenními otvory a celou řadou dalších omezení, které jeho původní integritu snižují. Často z původního rámu zůstává v realitě pouze jakési torzo, a přesto musí vše fungovat.

Okenní otvory

Okenní nebo dveřní otvory jsou typickými "narušiteli" stěnového rámu. Z konstrukčního hlediska záleží především na následujících aspektech.

• Velikost okna, především šířka okenního otvoru, který musíme pro okno vytvořit.
• Umístění okna ve stěně a vliv okenního otvoru na chování konstrukce a její integritu. Výrazným zásahem do integrity stěnového rámu je rohové okno, kdy stěna je oknem zcela přerušena a okno, či dokonce jen zasklení okna bez rámu, pokračuje do stěny v rohu navazující. Především u dobře tepelně zaizolovaných konstrukcí vzniká potřeba umístit vlastní okno mimo nosnou konstrukci dřevostavby pomocí vykonzolování. Toto řešení však vnáší do konstrukce přídavná zatížení, se kterými je nutno počítat.
• Zatížení, které bude přenášet okenní překlad. Okna samozřejmě umisťujeme i do stěn přenášejících zatížení ostatních částí konstrukce. Nepsaným pravidlem je, že nejširší okenní otvory bývají předepsány právě v místech, kde je soustředěno značné zatížení a namáhání.
• Požadavky především na "překladovou" část okenního otvoru, jako jsou např. kastlíky vnějších žaluzií nebo rolet, které mohou především u pasivních staveb znamenat celkem obtížný detail. Střetává se zde totiž několik zcela protichůdných požadavků a najít správné řešení nebývá jednoduché.

Okenní překlad

Klasickým a standardním řešením okenního překladu, či obecně překladu, jsou dvě stropní fošny "nastojato". Důležitým pravidlem je, že okenní překlad je vždy podpírán zkrácenými podpůrnými stojkami, ke kterým vždy přiléhá stojka standardní. Všechny prvky jsou pak propojeny hřebíky. Počet podpůrných stojek volíme podle velikosti zatížení a rovněž podle rozponu překladu. V běžných případech se jedna podpůrná fošna používá do rozpětí překladu cca 1,5 m.

Ve většině případů je velikost překladové fošny determinována největší potřebnou únosností překladu, tzn. že všechny menší či méně zatížené překlady jsou pak předimenzovány. Je samozřejmě možné dimenzovat každý překlad individuálně, ale většinou se to nedělá. Standardní řešení však přirozeně vyhovuje standardním situacím a má svá omezení. Pro nestandardní řešení, tedy pro takové, kde už běžně používané zdvojené fošny nevyhoví, máme naštěstí i mnoho dalších variant, např.:

• pokud to umožňuje šířka konstrukce, můžeme přidat jednu či dvě standardní fošny,
• lze použít lepené lamelové dřevo (BSH),
• variantou jsou další materiály na bázi dřeva (Ultralam),
• ocelové překlady I, HEB a podobné.

V podstatě můžeme použít jakýkoli prvek, který je s konstrukcí "kompatibilní", tzn. lze ho do konstrukce integrovat a umí přenést příslušné zatížení. Mohli bychom tedy použít i betonový překlad, avšak to by bylo hodně neobvyklé řešení a zatím nevím o případu, kdy by k němu byl důvod. Je samozřejmé, že musíme znát mechanické parametry (moduly pružnosti, pevnostní charakteristiky apod.). Prvky obvodové obálky je třeba vybírat rovněž s ohledem na jejich tepelně izolační vlastnosti (tepelná vodivost, difúzní vlastnosti apod.). Ocelový prvek v obvodové stěně může např. znamenat významný tepelný most.

Standardní překlad vytváří nadpraží, tedy nosník nad oknem, ale pod stropní rovinou. V některých případech je ale požadováno, aby okenní otvor lícoval se stropní rovinou, a pak místo pro nadpraží nezbývá. V takových případech je možné pro překlad využít i prostor stropní konstrukce. Překlad pak umístíme v rovině stropní konstrukce a stropní prvky jsou naň připojeny z boku, nejčastěji pomocí ocelových třmenů (botek)

Další možností je využít pro překlad až stěnu vrchního podlaží. Ta pak buď sama o sobě, nebo její část, působí jako nosník. Tuto možnost nelze využít, jestliže ve vrchním podlažím navazuje francouzské okno, jdoucí až k zemi. V případě navazujícího okna s parapetem lze využít i parapet jako stěnový nosník. Konstrukce stropu pak k němu bude opět připojena z boku, mohla by ale být vůči nosníku také podvěšena.

V případě "rohových oken", kde v rohu není povolena žádná podpůrná konstrukce a roh v místě okna mohou tvořit pouze vlastní skla, je možné roh konstrukce podepřít diagonálními vzpěrami umožňujícími přenos zatížení mimo okenní otvor a vyvěšení táhly.

Vzhledem k tomu, že TBF provazuje konstrukce i v rozích, a roh tedy není tvořen pouze svislou sparou jako v např. u prefabrikovaných panelů, nabízí se podstatně větší škála možných řešení pro konkrétní případy vyskytující se v praxi. Co bylo popsáno a uvedeno pro okna, platí samozřejmě i pro dveře a jiné otvory ve svislých konstrukcích obecně.

Okenní parapety

Parapet je většinou vodorovná konstrukce, na kterou se osazuje vlastní okno, případně jiná otvorová výplň. U TBF jde o celkem jednoduchou záležitost. Parapet je většinou tvořen prvkem shodným se stěnovým prvkem, který je podepřen prvky svislými. Konstrukci takové parapetní stěny můžeme uzpůsobit podle konkrétních požadavků např. na únosnost.

Čerpáno z knihy Ing. Martin růžička, Moderní dřevostavba, Praha 2014, s. 13-16.